Kdo jsem

Kdo jsem

Narodila jsem se v roce a v měsíci, kdy papež Jan Pavel II. navštívil Polsko jako první papež komunistickou zemi.

Od dětství mě zajímalo cestování, esence zodpovědné svobody, tanec z víry a moudrost předků.

Když mi bylo 5 let, chtěla jsem vlastnit svou zmrzlinářskou prodejnu a podnikat.
V rámci školního systému jsem častěji oponovala, než souhlasila a tušila jsem, že nikdy nebudu pracovat v „systému“, kteří omezuje.

Vystudovala jsem univerzitu se zaměřením na Vědeckou výživu lidí a Pedagogiku a Psychologii.
Za 24 hodin po státnicích jsem stála na letišti ve Vídni, první let, přestup a hlavně bez jistoty práce, ubytování, žádného zázemí, směr Amerika.

 

Bez platební karty, s tlačítkovým mobilem jen s 350 dolary a s jedním kufrem jsem objevila velký svět, a to neplánovaně na 3 roky.

Pracovala jsem ve společnosti Threshold s autistickým spektrem dětí a dospívajících, kde jsem se starala o tělesné, duševní i edukační zdraví klientů.

Po 3 letech jsem “přistála” v Psychiatrické léčebně v Bohnicích a mojí další prací bylo PR, speciální projekty a fundraising pro Linku bezpečí.

Můj pracovní pohovor v léčebně se určitě zapsal do mysli všech psychologů, psychiatrů, sociálních pracovníků a také tehdejšího ředitele Linky bezpečí.

Dalším státem, kde byl pověšen můj klobouk a kde jsem porodila i svoji první dceru Clare, bylo Irsko.

V krásném městečku Waterford jsem se dotýkala lidí, kteří došli umřít do luxusu, jen problém byl, že to nebyl jejich skutečný domov. Diagnózy jako Alzheimer nebo rakovina mě jako matku 6měsíční dcerky naučily vnímat rychlý způsob „využití“ času a prostoru tady a teď.

Když mi zemřel můj první pacient, obrečela jsem jeho odchod, ani ne z toho důvodu, že už tady není, ale spíše z prohry, že to, co jsem mu slíbila, se nikdy neuskutečnilo.

Chtěl jsem navštívit Prahu a poslechnout si v Rudolfinu Vltavu.
Moje stěhování z Irska do Prahy bylo v čase hospodářské a osobní krize, a to v roce 2009.

Krize všeho druhu jsou požehnáním, a skutečně vím, o čem mluvím…
Od svých 30 let podnikám v oboru, který jsem vystudovala, a v tomto období jsem porodila svoji druhou dceru Sofii Grace.

Na základě svých bolestí nejen v oboru podnikání, ale i na osobní, zdravotní a především psychické rovině, vím, co je bolest a pád.

Proto se zajímám o komplex potíží z pohledu životních událostí klienta, ale hlavně používám selský rozum, který kombinuji s laboratorními výsledky z oboru biochemie a imunologie.

Neuznávám teorii typu “užívejte vitamíny, protože jich má každý nedostatek”, ale doporučuji užívat doplňky stravy, až pokud například chybí vitamín A nebo Zn, a to na základě laboratorních výsledků.

Moje práce spočívá především v tvorbě toho, co “klasická medicína neřeší”, a to je výživa z pohledu potravinových intolerancí, enzymů nebo vitamínů.

Velkou výzvou pro můj pracovní život byl rok 2016, kdy jsem připravovala 40 reprezentantů na olympiádu do Ria, kde řádil virus Zika.

V době, kdy můj svěřenec Matěj Toth běžel 50 km v Riu, já prožívala ultramaraton v Chamonix pod Mont Blancem.

Potom následoval výstup na Mont Blanc, kteří se nepovedli a důvodem byl zdravotní stav náčelníka Expedice a volání vrtulníku do nadmořské výšky 3260 m.n.m a odlet s ním na kartio kliniku směr Italie.

Další sportovní výzvou byla péče v roce 2022 o 60 reprezentantek v Českém svazu házené, které pobývají jak v ČR, tak i v zahraničí.

Velký smysl mi dává také prevence ve firmách dle filozofie Tomáše Bati a jeho know-how ohledně dotyku a zájmu o spolupracovníky i z pohledu zdravotního, nutričního a regeneračního.

Výzvou pro další práci jste Vy všichni a Vaše cesty k otevřenosti změn, důvěře a hlavně vykročení na cestu změny.

Nejcennějším prvkem v mém životě, kromě mé rodiny a dcer, byla moje dobrovolná služba na paliativním oddělení pod Petřínem v době Covidu. Dotyk, jak život “odchází”, pocit pokory při každém nadechnutí a neskutečný klid – to bylo něco neuvěřitelného.

Dále stejné pocity klidu zažívám i při expedicích, při objevování neznámých cest nebo při práci s bezdomovci v charitě sv. Rity o sobotách na Praze 1.

Miluji projekty Sadby a adopce na dálku, nebo projekty, které pomáhají lidem jako například Jak jedí Peruánci, protože mají vyšší přesah.

Mým hnacím motorem je víra, expedice a pobyt nad 5000 metrů nad mořem, nebo dokonce na poušti.

Moje nohy už se dotkly více než 33 zemí v rámci USA, od Islandu po Afriku a Blízký východ, zdolala jsem vrchol Toubkalu, Araratu a díky záchranné akci “vrtulník” na Mont Blanc jsem se dostala až do kardiokliniky v Itálii.

Poušť a několik divů světa poskytují prostor pro ticho, které mnoho napovídá.
Zůstávám ve spojení s Vámi a těším se na příští okamžik, ať už osobně nebo telefonicky.

S pozdravem

Eva

ing. Eva Kocurková - člen státnicové komise Ministerstva zdravotnictví ČR
ing. Eva Kocurková - člen státnicové komise Ministerstva zdravotnictví ČR